Představy minulosti - Patnáctka
Během prací na DrD+ 2 (lépe řečeno na DrD+ 1.1, ale to nemá tak zvonný název, ehm), jsem vykopal i několik představ minulosti a níže připomínám jednu z nich.
Napsal ji před šestnácti(!) lety jeden z původních autorů DrD+ a pro mě je to literární počin naprosto nádherný ze dvou prostých důvodů:
- obsah je založen na pravých pocitech
- text je prostý, jednoduchý
- ve velkém kontrastu s výslednými zašmodrchanými pravidly DrD+
O jednom ze způsobů, jak se nezamotat do velkých projektů, budu psát někdy příště, teď se pojďme ponořit do pocitů tvůrců z dob dávno minulých.
(23. 1. 2002)
Boží obavy
"Lidé... nevěřím lidem..." pronesl Třetí, "chtěli by všechno hned..."
"Máš pravdu, chybí jim trpělivost trpaslíků, vyrovnanost a odstup elfů i poklid hobitího života..." pokýval hlavou Osmý. "Přesto však... je na nich něco... fascinujícího..."
"Dát jim část vědění, to je jako nabídnout dítěti sladkost," řekl Třetí, "namísto vděku budou chtít další..."
"Za každou odpověď, kterou jim dáš, odmění se stovkou otázek," přidal se Pátý, "už nikdy se před nimi neschováme, nebudeme mít chvíli klidu, abychom mohli tvořit." Chvíli bylo ticho. Postavy v černých kápích seděly zahloubány ve svých myšlenkách a jen slabá záře Oltáře prozařovala temnotu.
"A co když se... za ta léta..." ozval se nakonec Třináctý.
"Lidé se nemění," skočil mu do řeči Pátý, "vždy se ptali a ptát se zase budou. Jejich otázky nás najdou všude, zalijí nás jako přílivová vlna, a my nikdy nedokončíme Dílo."
"Ustaňte!" zvolal První a povstal. "Nezapomínejte, že my sami jsme vzešli z lidí. A až bude Dílo hotovo, zase se mezi lidi vrátíme. Nemáme právo soudit je, nemáme právo nechat je v nevědomosti. A proto vyzývám," zvedl hlas a přistoupil k Oltáři, "ať se lidé dozvědí, že minulého roku byla znovu povolána Patnáctka."
"A co jestli se zachovají jako vždy?" nedal se Třetí. "Co jestli se na nás snesou jako supi a zahltí nás otázkami?"
"Pak postavíme mezi sebe a lidi pevnou hráz, jejich otázky se o ni rozbijí a zůstanou oslyšeny... a již nic z vědění se k nim nedostane, dokud nebude Dílo dokončeno," řekl První a pozvedl ruce. Jeden po druhém přistupovaly temné postavy k Oltáři a obestoupily jej se vztyčenými pažemi. Když se jejich ruce dotkly a kruh se uzavřel, Oltář se rozzářil a nad ním se začalo ve vzduchu objevovat žhnoucí písmo Poselství:
Možná jste už, v hlubinách minulého tisíciletí, zaslechli něco o zcela nové verzi Dračího doupěte. Ne o verzi 1.6, 1.7 či snad dokonce 2.0. O zcela nové hře navazující nikoliv na pravidla a mechanismy Dračího doupěte, ale na samotnou jeho tradici, o hře která byla nazvána Dračí doupě Plus. Tehdy se o tom hodně mluvilo, ale o to méně se skutečně podařilo udělat. Proto byl vloni, kdy byl projekt po několika letech znovu oživen, zvolen opačný přístup. Poměrně v tichosti byl sestaven tým těch nejzkušenějších, kteří se za ta léta kolem Dračího doupěte a vůbec her na hrdiny objevili, a ti, s využitím zkušeností prvního projektu, začali budovat nový herní systém. A teprve nyní, kdy je velká část práce udělána a zdá se, že nic nebrání tomu, abyste se s Dračím doupětem Plus mohli setkat ještě tento rok, Altar vývoj Dračího doupěte Plus oficiálně oznamuje.
Asi vás zajímá, v čem se bude Dračí doupě tolik lišit, že neuděláme prostě jen další číslované verze pravidel pro začátečníky, pokročilé i experty. Bude toho skutečně hodně. Třeba už to, že žádná pravidla pro začátečníky, pokročilé a experty nebudou existovat. Ale nepředbíhejme.
Jediné, co zůstane z principů DrD zachováno, je systém povolání a úrovně. Tedy hráč si pro svou postavu zvolí jedno z povolání a v něm se pak může postava zlepšovat. Zde však veškerá podobnost končí. V rámci každého povolání bude mít hráč velkou spoustu možností, jak svou postavu rozvíjet. Je jen na něm, jaké bojové styly a finty se jeho bojovník naučí, jakými směry magie se vydá jeho čaroděj, na jaké dovednosti se bude specializovat jeho hraničář či jakým bohům bude sloužit jeho kněz. Už žádné nevratné rozdělení na šesté úrovni - s každou úrovní, s každým okamžikem hry určujete další osud a vývoj své postavy, a tak žádní dva theurgové na osmé úrovni, kteří se potkají, nebudou mít stejné schopnosti, a přitom každou ze zvláštních schopností má postava šanci se někdy v budoucnu naučit. Každé z povolání bude natolik rozmanité, že si zaslouží vlastní příručku. V příručce hráče tak najdete základy každého povolání, které vám vystačí na prvních pár dobrodružství - bude-li se vaše postava chtít stát třeba skutečně proslulým zlodějem, měli byste si pořídit jeho příručku. Budete tak mít všechno pohromadě (už nebudete potřebovat tři díly pravidel, abyste znali vše o své postavě), a přitom mnohem rozmanitější a bohatší, než by se vešlo do příručky hráče.
Nový systém vlastností (kromě jejich lehce pozměněného seznamu) přináší i další novinku - s prožitými dobrodružstvími se vlastnosti vaší postavy rozvíjejí a cvičí, takže ze budou s úrovněmi mírně zlepšovat. Týká se to především hlavních vlastností potřebných pro výkon povolání, občas ale i vlastností ostatních. Možná jednou váš čaroděj zesílí na tolik, aby mohl nosit pořádný meč. Že s ním neumí bojovat? Nevadí, systém dovedností dostupných každému povolání mu umožňuje naučit se aspoň základy... pokud se raději nebude učit třeba plavat. I když nejspíš stejně většinu času stráví v knihovně studiem cizích jazyků či mytologie.
Naopak rozvíjet duševní vlastnosti není k zahození ani pro postavu bojového povolání. Pro ni je samozřejmě důležitá síla (aby bez problému vládla i těžkou zbraní, aby něco vydržela a aby její rána stála za to) a obratnost (aby dokázala šikovně vést údery a hbitě uhýbat soupeřovým ranám či odrazit je zbraní). Čeká vás však nový soubojový systém, ve kterém není důležité jen to, jak postava máchá mečem, ale i jak se dokáže v chaosu boje orientovat a reagovat na měnící se situaci, a tak dostane v boji své místo i inteligence či postřeh postavy. Silná vůle zase pomůže hrdinovi překonat bolest a bojovat dál, i když už krvácí z mnoha ran. A nikde není psáno, že by se bojovník časem nemohl naučit číst - systém obecných dovedností mu to umožní, bude ho to však stát mnoho úsilí, tak jako třeba pro theurga bude těžší naučit se lézt po skalách nebo jezdit na koni.
O co budou čarodějové, theurgové a kněží méně úspěšní v boji, o to lépe se mohou naučit vnímat svět stínový, svět duší, odrazů a tajemných vazeb mezi nimi. Citlivý theurg v něm dokáže číst jako v knize a zjistit souvislosti jinak jen těžko patrné, mocný čaroděj jej může využít k brutálním útokům, které ochromí či zcela zahubí slabšího protivníka, zkušený kněz se z něj zase leccos dozví o tajných tužbách člověka a snad v něm dokáže vyvolat i lásku či nenávist. Rozsáhlý systém mentálních soubojů si co do zajímavosti nezadá se systémem boje. To vše se dozví podrobně PJ ve své příručce, stejně jako to, jak to souvisí s magenergií, astrálními sférami, démony a bohy. Postavy jednotlivých povolání mají jen střípky informací o tom, jak svět Dračího doupěte Plus skutečně funguje, a pravdy by se měly dobírat postupně, jak roste jejich moc (pokud si to hráči nezkazí a nepřečtou si to v příručce PJ, samozřejmě).
Ani postavy fyzických povolání, bojovníci, zlodějové a hraničáři, nebudou ošizeni. Na velmi vysokých úrovních vzroste jejich moc nad světem natolik, že se bude běžným lidem zdát, že vládnou schopnostmi až nadpřirozenými.
Jak dokázal zloděj ukrást zlatou sošku, kterou jsem držel v oběma rukama a nespouštěl z ní oči, aniž jsem si něčeho všiml? Zdálo se mi to, nebo se ten hraničář po krátkém rozhovoru s vůdcem smečky vmísil mezi vlky a odběhl s nimi? Může vůbec jeden jediný bojovník pouhým pohledem nahnat strach dvaceti vycvičeným vojákům natolik, aby zahodili zbraně a utekli? A chcete mi snad namluvit, že postavy mohou být ještě mocnější?
Nyní nezbývá, než počkat do konce roku, kdy by mělo být DrD+ a zmíněných šest povolání dokončeno. A jestli v těch šesti není vaše oblíbené povolání, pak nezoufejte, brzy se rozběhnou práce na dalších povoláních, která v sobě kombinují aspekty fyzické i duševní. Tak se časem můžete těšit na alchymistu, barda, druida, zaklínače, paladina a další rozšiřující povolání.
Možná vás teď napadá spousta otázek. Možná jsme vás něčím zklamali, možná potěšili. V každém případě vás prosíme, nechte si zatím otázky pro sebe. Není v našich silách pracovat usilovně na DrD+ a ještě zodpovídat desítky dotazů denně. Vyčkejte, a časem se dozvíte více, neradi bychom "... postavili mezi sebe a vás pevnou hráz. Vaše otázky se o ni rozbijí a zůstanou oslyšeny... a již nic z vědění se k vám nedostane, dokud nebude Dílo dokončeno."
23.1.2002 n.l., Oltář
AD 2002-01-23, Altar
Převzato ze stránek Altaru
Závěrem
Kuchařka
Jak se to mohlo stát, že tak čitelný text, takovou hloubku myšlenek dokázali tak zahrabat? Protože po pravdě nezahrabali vůbec nic. Většina pravidel je na jedné hromadě, vzájemně propletená a všechna platná najednou. Ona je to na jednu stranu obrovská volnost a svoboda, moci si vybrat ze všeho, ale taky je to zodpovědnost a bolehlav. A když se do toho přidá špetka matematických modelů a pořádně se to zapeče, aby to udrželo nejednotný základ, tak to začne být mírně nestravitelné.
S pravidly proto pracujeme jako s recepty, které někdo před námi vymyslel, uvařil a nakonec slil dohromady. Taháme je po jednom ven, omýváme od zbytků těch ostatních a vaříme znovu a pak ochutnáváme, abychom zjistili, jestli jsou dobré jen tak, na sucho.
Slzy prosím
Tak se časem můžete těšit na alchymistu, barda, druida, zaklínače, paladina a další rozšiřující povolání.
Jak krásně to zní. Zřejmě už měli nějaké ty nápady vymyšleny, po šuplících a ve Wordech poschovávány a drželi se navzájem na uzdě, aby dokázali dokončit velké dílo a nerozptylovali se zářnou budoucností.
Tuhle železnou vůli jim závidím, finiš něčeho tak rozsáhlého, jako jsou pravidla DrD+, musel být doslova brutální.
Ani my se zatím nepouštíme do nových povolání, protože i tak prostá věc, jako jsou kombinace současných povolání je stále nelehká, jelikož nevyváženost povolání na různých úrovních nám háže klacky pod nohy.
Krapet mimo
O co budou čarodějové, theurgové a kněží méně úspěšní v boji, o to lépe se mohou naučit vnímat svět stínový, svět duší, odrazů a tajemných vazeb mezi nimi.
V tomhle vidíme pořád velký potenciál, ale v původních pravidlech se nám nezdá to odtržení světa duší a stínů od světa živých, to že je to izolovaný píseček kouzelných povolání, do kterého ostatní nejen že nevidí, ale nemohou ani zasáhnout. Ale dřív, než začneme písek prosévat, budeme ho muset, zdánlivě paradoxně, izolovat. Vysekáme mentální souboj, čtení ve sférách i práci s magií z pravidel, zavřeme to všechno to klece a budeme na ty zákonitosti civět tak dlouho, až nás napadne, co mají společného, čím jsou provázány s živým světem a k čemu nám to vlastně je.
Zraněná veřejnost
Zmiňují též, že vývoj probíhal tajně, odstřižený od veřejnosti, skoro jako nějaký vojenský výzkum. To je skvělá věc, když chceme ostatní překvapit, horší to už bývá při tvorbě, která má být pro ostatní.
Nezastíráme, že současnou práci na DrD+ 2 odvádíme hlavně kvůli sobě, ale názory ostatních, jakkoli jsou někdy až zbytečně pichlavé, jsou velmi cenné. Ono vlastně i to věčné "děláš to špatně, vzdej to, radši dávej energii do něčeho pořádného, stejně to nikdo nechce..." je užitečné, protože nás to neustále drží v pozornosti, zda si opravdu jen tak neujíždíme na plytké radosti z hračičkování a znovu a znovu jsme tak protahováni zkouškou, zda nám všechna ta námaha za tu srandu pořád ještě stojí.
Část z neúspěchu DrD+ připisujeme právě onomu tajemnému vývoji, kterým se sice autoři uchránili před davy rozzuřených vesničanů, ale také před jejich názory.
Nevím, jaká byla nálada před vydáním DrD+, troufnu si tvrdit, že pozitivnější než dnes, kdy je mnoho matadorů RPG fóra zraněných a zahořklých právě ze zklamání tolik očekávaného, dospělého DrD+, ale určitě se nějaké ty hlasy odporu ozývaly už tehdy a původní parta se je rozhodla neslyšet. S řevem davu se pracovat nedá, ale vyvinout v izolaci něco komplexního taky ne.
Takže krok-sun-krok, nadechnout-á-ponořit, ticho-á-pranýřování...
